ROZHOVOR S FOTOREPORTÉREM JANEM ŠIBÍKEM

Sibik

 

Fotoreportér Jan Šibík je známý svými fotografiemi z válečných konfliktů a zmapováním sametové revoluce. Dlouhou dobu pracoval pro časopis Reflex. Dostal řadu ocenění, má za sebou nesčetně výstav. Jeho činy odhalují empatickou osobnost.

 

Jak dlouho se profesionálně fotografování věnujete?
Dlouho, odhadem tak 35 let.

 

 

 
Profesionálnímu fotografování jste se chtěl věnovat vždy?
Začal jsem jako kameraman v ČT. Sice mě to hodně bavilo, ale vadila mi závislost na lidech – režisérech, dalších kameramanech a podobně. Proto jsem se stal fotografem. Jsem sám pro sebe. Zpočátku jsem fotografoval vše, a po 4 letech focení přišla revoluce. Od roku 1988 jsem začal fotit demonstrace a pokračoval až do sametové revoluce. Pak jsem odjel do Rumunska na demonstraci zachytit zánik Ceauşeskova režimu a tohle mě nasměrovalo. Od té doby jsem fotil války a podobně.

 

                 jan sibik Revoluce Ceskoslovensko2jan sibik Revoluce rumunsko

                                  1.fotografie: revoluce v Československu                                                      2.fotografie: revoluce v Rumunsku

 

Vzpomenete si na vaši úplně první fotografii?
První fotka z těch dobrých co si uvědomuji, je ze souboru „Lidé v metru“. Hodiny a hodiny jsem trávil v metru. Na té fotografii byli zachyceni tři vojáci. Sundali si čepici a vypadalo to, jako že žebrají. Pamatuji si je proto, že jsem z toho udělal ten soubor.
Pak jsem fotil také agresivní fanoušky Sparty. Šel jsem do kotle, kde jsem je zachytil. Nechali mě fotografovat proto, že jsem tam chodil pravidelně a tak mě znali.

 

Máte při fotografování nějakou hranici, kdy už to není z vašeho pohledu etické?
Špatně položená otázka. Myslím, že nejde o to co fotíte, ale jak fotíte. Jedná se o dokumentaci situace. Pokud lidi nesouhlasí, pak nefotím.

 

Jaký je váš největší zážitek z dosavadních focení? Pokud se to dá při tak četném a náročném focení zodpovědět.
Určitě jich je hodně. Žebříček je obtížný. Války jsou vždy vypjaté situace, tak je to obtížné seřadit. Tak např. reportáže, které na mě zapůsobily. Děti ze Sierry Leone, kterým rebelové sekali ruce a nohy. Ony byly soustředěné na místě, kde se jim snažili dělat protézy. Tak to na mě zapůsobilo samozřejmě. Pak velice drsné situace byly v Čečensku a tak bych mohl pokračovat.

                   jan sibik Siera Leonejan sibik cecensko

                                                             1.fotografie: Sierry Leona                                                   2.fotografie: Čečensko

           
Ale někdy na mě zapůsobí i neválečné situace. HIV pozitivní na Ukrajině kolem města Oděsy. Tam byla situace také zoufalá. Číslo nakažených bylo na Evropu vysoké. Komplikované bylo získat si důvěru těch lidí. Když jsem si ji získal, tak to bylo těžké s časem, protože rychle umírali.
Nechce se mi řadit zážitky do nějakého pořadí 1-10. Těch emociálních situací, kterých jsem za 35 let zažil, bylo opravdu moc.
Jak jste mluvila o té hranici etiky, tak bych nefotil bouračky aut. To, co dělají například v Blesku. Číhají na takové senzace.

 

Jaký byl váš prozatím nejoblíbenější projekt? Dá se vůbec najít při této tématice?
20 let jsem byl v Reflexu, když vyšla reportáž o těch dětech ze Sierry Leone. Následovala záplava dopisů, která mě inspirovala ke sbírce. Organizoval jsem výstavy a za to jsme jim tam postavili vodovod. Fotograf by neměl dělat tyhle věci, ale protože mi to přišlo přes čáru, tak jsem jednal. Když za mnou stál Reflex, mohl jsem dokumentovat, jak situace aktuálně probíhá a bylo to dost emotivní.


Něco podobného jsem potom vykonal pro ty HIV pozitivní z Ukrajiny, v roce 2004. Což bylo ještě obtížnější, protože se jednalo hlavně o narkomany a prostitutky. Lidé měli pocit, že když si nakažení zavinili sami, není proč jim pomáhat. Ale někteří přispěli. Za vybrané peníze jsme postavili zubní ordinaci. Protože když přišli k zubaři a ten se dozvěděl, že jsou HIV pozitivní, tak je nechtěl ošetřit.

 

Zažil jste opravdu náročné situace.
Kdo vás inspiruje nebo inspiroval?
Ti nejlepší ve světě. Skvělých fotografů je hodně. Například James Nachtwey. Samozřejmě mě inspiroval i český fotograf. Jeden z nejlepší ch - Josef Koudelka, který ovlivnil celý svět. Znám se s ním. Do dnes díla známých fotografů sleduji. Nyní je velká výhoda Instagram a internet jako takový. Každý má svůj profil a můžete tam sledovat aktuální fotky. Tvrdím, že reportážní fotografie umírá, protože tištěné časopisy končí. Hlavní je Instagram.


Teď je to ještě komplikovanější kvůli koronakrizi. Na cestování se musí vydělat peníze. Jsem na volné noze. Fotím nouzový stav. Vydal jsem knihu, která mapuje současnou situaci. Myslím si, že nic neovlivnilo naše životy víc než kovid.


Zvažovali jsme s přítelkyní název, protože se jmenuje Jaro 2020, tak jestli nemáme udělat Rok 2020. Nakonec jsme se rozhodli, že ne. Protože ta doba na jaře byla lepší – lidé si pomáhali, dávali se zdarma prostředky na ochranné pomůcky, šili se roušky… Medici, aniž by to měli nařízené, pomáhali bezdomovcům. Byla to taková solidárnost. Koronu mapuji dál.

 

jan sibik JARO 2020 3  jan sibik JARO 2020 2  jan sibik JARO 2020 1

Ukázky z knihy Jaro 2020

 

Máte také Instagramový účet?
Ano, dávám tam fotky focené mobilem.

 

Prozradíte, čím fotíte?
Zrovna včera jsem si koupil CANON EOS R-6 a nyní jsem s ním venku a zkouším ho.

 

Co děláte kromě fotografování?
Fotografování věnuji skoro veškerý čas. Nejedná se jen o samotné focení. Je třeba se zajímat i o škálu námětů: sleduji politiku, vývoj v různých zemích, různá náboženství, spolupracuji s humanitárními organizacemi … Je důležité zajímat se o dění.


V Reflexu jsem fotil vše. Například portréty. Setkával jsem se s různými lidmi ze všech možných oborů. Nemůžete přijít a fotit někoho, koho vůbec neznáte.
Jako mladý jsem běhal. Primárně se zajímám o umění, cestování a politiku, což má k focení blízko.


Navíc knihy, které publikuji, si dělám sám. Také je sám vydávám a prodávám přes svůj eshop. Takže taková příprava zabere hodně času. Dost času vezmou rovněž přípravy na cesty. Pak organizuji workshopy. Například jak fotit mobilem. Dělám je i v zahraničí.

 

 Workshop Jan sibík

                                                                            fotografie z workshopu

 

Co byste poradil mladým umělcům na začátku kariéry?
Oni mi často píšou a chválí mě, že je to skvělý. Ale jsou často dost naivní, protože tato fotografie umírá a bude to čím dál obtížnější ji dělat. Pokud se chtějí věnovat reportážím, pak je třeba si na focení nějakým způsobem vydělat. Protože fotit pro někoho, kdo by je někam poslal a zaplatil je, je nerealistická představa. Jenom několik procent ze všech těch aktivit je placených. Představa, že budou někde zaměstnaný, je naivní. Tahle doba je už pryč.

 

Děkuji za váš čas a přeji pokud možno hodně pozitivních zážitků, které vyrovnají ty stresové.

Kontakt na Jana: ZDE

 

 

Firemní­ profil

Novinky e-mailem

Souhlasím s podmínkami GDPR

Přihlásit se

Logo star-snippets.com

Notice: Undefined index: fotograficke-sluzby.eu in /var/www/web14/htdocs/application/modules/site/controllers/StarController.php on line 437

Notice: Undefined index: fotograficke-sluzby.eu in /var/www/web14/htdocs/application/modules/site/controllers/StarController.php on line 439